Byl jednou jeden chlapec, který dostal od dědečka malou lucerničku. Každý večer ji zapaloval a těšil se, jak krásně svítí.
Jednoho dne potkal cestou domů starou paní, která stála ve tmě před svým domem.
„Nemohu najít klíče,“ povzdechla si.
Chlapec chvíli váhal. Chtěl už být doma, kde na něj čekala maminka. Potom ale přišel blíž a posvítil paní lucerničkou.
Společně klíče našli. Paní se usmála a řekla: „Děkuji ti. Dnes jsi mi přinesl světlo.“
Chlapec se podíval na svou lucerničku. Plamínek byl pořád stejně malý, ale měl pocit, že najednou svítí mnohem víc.
A tehdy pochopil, že světlo nemusí zářit jen z lucerny. Někdy září i z dobrého skutku.